Suchá řeč práva říká, že neplatná pojistná smlouva nezakládá nárok na pojistné plnění a pojišťovna by výplatu takového plnění měla odmítnout.
Pojišťovny přesto veřejně prohlašují, že závazky na výplatu pojistného plnění i z neplatných pojistných uznávají, a že pojistné plnění nepochybně vyplatí. Ponechme stranou, nakolik se jedná o skutečný právní názor pojišťoven anebo spíše jen o marketingovou strategii, která má klienty odradit od případných sporů o platnost pojistné smlouvy. S ohledem na množící se rozsudky soudů o neplatnosti pojistných smluv životního pojištění by každý klient pojišťovny spoléhající se na budoucí pojistné plnění měl v okamžiku pochybnosti o platnosti pojistné smlouvy velmi zbystřit. Přes opakovaná ujišťování pojišťoven je totiž velmi rizikové problém neplatnosti pojistných smluv neřešit a nechat pojištění běžet dále, jako doposud… Proč?
Jak vyplývá z rozsudků příslušných soudů (vč. Nejvyššího soudu ČR), pojistné smlouvy uzavřené po roce 2005 pro případ smrti nebo dožití (u kterých je plnění z pojištění konstruováno na principu tzv. hodnoty investice; jde o produkty označované nejčastěji jako investiční životní pojištění) jsou zatíženy množstvím právních vad, popř. jsou jako celek neplatné. Tato existující právní nejistota vede ke zpochybnění jak výše pojistného plnění (které pojišťovny u naprosté většiny pojistných smluv neoprávněně krátí o desítky procent kvůli snižování kapitálové hodnoty pojištění o v pojistných smlouvách nesjednané srážky), tak i nároku na jeho výplatu.
Klienti pojistné smlouvy uzavírají s vědomím finančního zabezpečení sebe sama, popř. obmyšlené osoby. Lze předpokládat, že racionálně uvažující klient se rozhodně nechce s pojišťovnou dohadovat o výši pojistného plnění nebo dokonce o jeho výplatu v okamžiku prodělání úrazu či těžké nemoci nebo po dosažení důchodového věku (dožití), popř. takový spor přesunout na obmyšlenou osobu v případě svého úmrtí. Či dokonce pojistné plnění soudně vymáhat, pokud by jej pojišťovna odmítla vyplatit s odkazem na neplatnost pojistné smlouvy (třeba s ohledem na povinnost vedení pojišťovny jednat s péčí řádného hospodáře ve vztahu k akcionářům pojišťovny).
Klíčová otázka tedy zní: Může klient nevnímat a neřešit vysokou pravděpodobnost toho, že pojistná smlouva s ohledem na přiléhavá pravomocná soudní rozhodnutí je neplatná, a to přestože pojišťovna neplatnost takové pojistné smlouvy popírá a deklaruje ochotu pojistné plnění v budoucnu vyplatit? Zejména pokud pojišťovna zároveň odrazuje klienty od soudních sporů například tím, že budou muset dodanit již uplatněné daňové vratky, že spory jsou drahé, navíc s nejistým výsledkem, se ztrátou peněz kvůli námitce promlčení atd.
Problém lze rozebrat na příkladu pojistné smlouvy uzavřené v době platnosti zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tedy uzavřené v období let 2005-2013. Předpokládejme, že klient před nedávnem zemřel a obmyšlená osoba nebyla určena. Pojišťovna si sice musí být vědoma neplatnosti pojistné smlouvy (viz např. nález Ústavní soudu ČR, spis. zn. II ÚS 996/18, ze dne 4. 6. 2019, v kontextu opakujících se rozsudků soudů o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku), ale v intencích svých veřejných vyjádření pojistné plnění vyplatí, a to v souladu s § 51 zákona o pojistné smlouvě manželce pojištěného (klienta). Potud vše zdánlivě OK.
Proč zdánlivě? Pojistné plnění přece bylo vyplaceno, kde je tedy problém?
Především je třeba si uvědomit, že je-li pojistná smlouva neplatná, pak plnění pojišťovny z takové pojistné smlouvy ve skutečnosti není pojistným plněním, ale je plněním z bezdůvodného obohacení. To je zásadní rozdíl – plnění z bezdůvodného obohacení má zcela jiný právní režim (a v naprosté většině i výrazně nižší hodnotu), než pojistné plnění. Například se na něj nevztahuje již zmíněný § 51 zákona o pojistné smlouvě, který stanovuje příjemce pojistného plnění v případě, že obmyšlená osoba není určena. V případě, že smluvní strana neplatné pojistné smlouvy zemřela (jako v našem příkladu), mají nárok na vydání bezdůvodného obohacení dědicové zemřelého (zůstavitele). Pokud měl zemřelý klient manželku a děti, pak by v první dědické třídě dědily stejným dílem manželka zemřelého a jeho děti.
K výše uvedenému je nutno zdůraznit, že případné spory dědiců s pojišťovnou se budou týkat vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv pojistného plnění. Jakákoli pojistná částka pro případ smrti je bez významu, výše bezdůvodného obohacení se bude odvíjet od zaplaceného pojistného, případně bude ponížena o mimořádné výběry. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se ovšem promlčuje a pojišťovna tak může v případě sporu uplatnit námitku promlčení vůči části nároku.
Vyplatí-li tedy pojišťovna pojistné plnění z neplatné pojistné smlouvy osobě v souladu s § 51 zákona o pojistné smlouvě, je tato osoba bezdůvodně obohacená a je vystavena nebezpečí, že toto plnění (nebo jeho část) bude muset vrátit.
Výše uvedené lze shrnout tak, že je-li pojistná smlouva neplatná, pak osoba, k jejímuž zaopatření klient smlouvu uzavřel, na finanční plnění z pojistné smlouvy vůbec nemusí dosáhnout, nebo obdrží pouze jeho část.
Například, pokud klient, který má manželku a děti, uvede v pojistné smlouvě jako obmyšlenou osobou svoji sestru, pak v případě neplatnosti pojistné smlouvy této sestře dle práva žádné peněžité plnění nepřipadne, neboť se nejedná o pojistné plnění, ale o bezdůvodné obohacení, a na to mají nárok pouze dědicové. Těmi jsou v první třídě manželka a děti.
Za dané situace tak vyplývají pro obmyšlenou osobu (nebo i pro osobu stanovenou dle § 51 zákona o pojistné smlouvě) zejména tato rizika (a lze se ptát, zda pojištěný klient měl v souvislosti s parametry pojistné smlouvy například v úmyslu):
• „pojistné plnění“ pro případ smrti neobdrží, protože pojišťovna odmítne plnění vyplatit s ohledem na povinnost vedení pojišťovny jednat s péčí řádného hospodáře, když výplata pojistného plnění z neplatné smlouvy takovým jednání není);
• „pojistné plnění“ pro případ smrti obdrží, ale pojišťovna jej bude nárokovat zpět (opět z důvodu péče řádného hospodáře);
• pokud obdrží „pojistné plnění“ pro případ smrti, bude 3 roky v nejistotě, neboť ve skutečnosti se bezdůvodně obohatila; Pojišťovna může uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení v subjektivní promlčecí době 3 let, neboť v době vyplacení plnění věděla, že se jedná o bezdůvodné obohacení;
• pokud by bylo dědictví předluženo a dědici by jej odmítli, nezíská obmyšlená osoba z pojistné smlouvy žádné finanční plnění, když předlužení může vzniknout v důsledku neplatnosti pojistné smlouvy (viz níže);
• riziko nesplacení závazku zajištěného plněním z pojistné smlouvy (typicky u vinkulace pojistného plnění u hypotéčního úvěru);
• riziko zhoršení vztahů s dědici zůstavitele kvůli případným sporům o bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy.
Zcela samostatnou kategorii problémů vyplývajících z neplatné smlouvy životního pojištění pak tvoří ty smlouvy, které jsou zároveň zajišťovacím prostředkem ke smlouvě o úvěru. V těchto smlouvách je osobou oprávněnou bankovní instituce, která úvěr poskytla. V případě, že by taková smlouva nebyla platná, neměla by bankovní instituce na pojistné plnění nárok. Jak již bylo uvedeno výše, plnění z neplatné pojistné smlouvy není pojistným plněním, ale bezdůvodným obohacením. Na to ovšem mají v daném případě nárok jen dědicové zemřelého klienta. Důsledků takové situace může být celá řada, v závislosti na rodinném a majetkovém uspořádání, z těch nejzávažnějších však lze jmenovat nesplacení úvěru, které může vést až k realizaci zástavního práva k nemovitosti bankou anebo k předlužení dědictví.
Uvedené komplikace jsou jen výběrem z mnoha. Je evidentní, že mimo často diskutovaného problému neoprávněného snižování daňového základu o pojistné hrazené na neplatné pojistné smlouvy, má případná neplatnost pojistné smlouvy řadu dalších negativních konsekvencí ovlivňujících situaci klientů pojišťoven a jejich blízkých. Mimo skutečnosti, že pojišťovna může odepřít výplatu pojistného plnění z neplatné pojistné smlouvy, existuje nespočet dalších variant se společným jmenovatelem – pojišťovna pojistné plnění ušetří na úkor klienta! Obmyšlená osoba (popř. příjemce pojistného plnění dle § 51 zákona o pojistné smlouvě) by jej totiž ve chvíli (i účelového) zpochybnění platnosti smlouvy musela vrátit a předmětem jakéhokoli návazného řízení by byl pouze spor o vrácení bezdůvodného obohacení ve výši uhrazeného pojistného (sníženého případně o výběry z kapitálové hodnoty pojištěným). Bez ohledu na marketingová prohlášení pojišťoven nese klient jako jediný všechna rizika a případné negativní důsledky rozhodnutí setrvat ve smluvním vztahu s pojišťovnou na základě neplatné pojistné smlouvy. Není řešením být neaktivní a nechat věci plynout v zájmu pojišťoven beze změny. Původcem problému jsou jen pojišťovny a za svá pochybení musí převzít odpovědnost!